Eleanor Cattonová – Nebeská tělesa

„Svítání je navýsost soukromý čas, nemyslíte? Navýsost osamělý čas. Obvykle se to říká o půlnoci, avšak já se domnívám, že půlnoc pozoruhodně přeje družnosti – všichni spí a ve tmě jsou pospolu.“
„Obávám se, že narušuji vaši samotu,“ ozvala se Anna.
„Ale kdepak,“ opáčil chlapec. „Kdepak. Samota je stav, který si nejlépe vychutnáte ve společnosti.“ Rychle se na ni zazubil a ona jeho úsměv opětovala. „Zejména ve společnosti jedné další duše,“ dodal a otočil se zpět k moři.

Eleanor Cattonová – Nebeská tělesa

Tento román zvíci sedmi set stran vyšel na začátku podzimu roku 2016 a na Databázi knih k němu do května 2017 nepřibyl jediný komentář. S trochou nadsázky by se tato situace dala popsat tak, že se prostě nedá přečíst.

Já jsem se k jeho stránkám nechala zlákat anotací, obsahující obraty jako „řetězec záhadných vražd“ či „zlato zašité do šatů nevěstky“. Proto se zdržím rámcového nastínění děje. Působilo by totiž klamně. Ano, v románu skutečně probíhá vyšetřování tajuplných událostí, mizení a objevování jak osob, tak ohromného množství zlata. Kdyby bylo toto téma zpracováno na polovičním rozsahu, člověk by je slupnul jako malinu.

Rozvleklost děje je nakonec nejmenším problémem ze všech. Autorka se pokusila o tzv. viktoriánský román, což je tak sexy, jako kdyby napsala dílo ve stylu Aloise Jiráska. Z každé věty se linou oblaka cigaretového kouře a odkapává pomáda na vlasy. Nadpisy kapitol stručně shrnující děj, jež ve Třech mužích ve člunu působí jiskřivě, jsou tady křečovitým pokusem o vtipnost. Ha ha.

Jedním z nejhorších záporů knihy jsou popisy postav, a že autorka své dílo zalidnila vydatně. Každému účastníkovi je věnována minimálně stránka zahrnující podrobné vylíčení vzhledu, působení dotyčného na okolí a zároveň rozbor toho, jak nahlíží sám na sebe. V důsledku mi všichni splývali. Měli křivé zuby, byli elegantní a záleželo jim na tom, jak je vnímají ostatní.

Autorka přeskakovala v ději, v úhlu nazírání (a to si ještě vypomáhala pohledem vypravěče), i v časových rovinách. Nakonec čtenář louskal jednu a tutéž událost stále dokola a posledních sto stránek tudíž představovalo čiré utrpení. Pikantní na tom ale je, že autorka NEVYSVĚTLILA všechny popisované záhady, jmenovitě přímo dvě ze tří uvedených vražd. Dosti frustrující, že? Také souvislost mezi astrologií a dějem či postavami mi unikala, a to jsem člověk s nadšením hltající Grygarovy knihy plné kvantové fyziky. Cattonová tak projevila ajťáckou schopnost zvyšování vlastní nadřazenosti skrz zadržování klíčových informací. Barvité popisování zlatokopeckého života předvedlo Nový Zéland jako zemi věčného jara, ovšem jara lezavého, deštivého a zabláceného.

Závěrem nezbývá než dodat, že román získal několik prestižních světových literárních cen. Taky bych mu je udělila, protože nic jiného se s ním podniknout prostě nedá.

Autorem článku je spisovatelka Ivana Nováková, autorka knihy Pohádky o čarodějích

 

Jsi 1310. čtenář tohoto článku. Děkujeme.


Nechceš zde reklamu napořád jen za 70 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup

Z nabídky našich e-knih vybíráme:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.