J.Wolly: Psaní knížek je můj relax

Na svém kontě má Vojtěch Lachnit již tři tištěné knihy, v přípravě čtvrtou a nyní s vstupuje také s jednou z nich na trh s e-knihami. Tou knihou je Prázdninový deníček mažoretky Janies, kterou napsal pod pseudonymem Joly Wolly. Proč pod pseudonymem i více informací o knize se dočtete v níže zveřejněném rozhovoru.

Proč jste se rozhodl psát pod pseudonymem Joly Wolly?

Nepíšu všechny knížky pod pseudonymem, jen knížky pro děvčata a ženy. Obecně, něžné pokolení od dívek po ženy ve většině nemá rádo, když se kdokoliv s mužského pokolení pokouší nahlížet do jejich duší, šťourá se v jejich tématech, případně v příbězích a nedej bože ještě o tom píše. Chlapci a povšechně muži, když o nich píše žena, tohle zkousnou lépe. Nejsou na to tak citliví.

Proto si myslím, že použití pseudonymu tak neodrazuje něžné pokolení od čtení jejich vlastních příběhů a témat, kterým by jinak moc nevěřily, nebo se na ně dívaly s despektem. Tohle mám životem odpozorováno.

Kdy jste začal psát a tvořit příběhy?

V podstatě každý člověk, když se ve škole naučí psát, tak potom pořád něco píše. Od slohových prací ve škole počínaje a pokračuje to životem stále dál a dál, až třeba po vyplňování nějakých žádostí na úřadech. Každý má ohledně psaní nějakou tu životní zkušenost. Někomu psaní jako takové učaruje od mlada, něco napíše a pak toho nechá. U někoho je to právě naopak. Psaní jej ve škole moc nenadchlo, ale v průběhu doby k němu přeci jen získal náklonnost a potom si třeba zapisuje poznámky, které zúročí později. Někoho naopak nadšené psaní ze začátku utlumí natolik, že potom už nic nejenže nechce psát, ale ani číst.

Kam byste zařadil sebe a co bylo spouštěcím momentem pro nadšené psaní?

U mne to bylo s psaním od školy jako na houpačce. Tím hlavním spouštěcím momentem pro psaní byl takzvaný challenge, nebo-li výzva od vnoučka, kdy jsem zvedl, i když nerad, jeho hozenou pomyslnou rukavici a napsal pro něj knížku. Tu jsem sestavil a upravil z povídek které jsem měl odložené v šuplíku, potom k tomu něco málo povídek dopsal a vydal jako první moji knihu.

Co vše už jste napsal a co se dostalo k širšímu okruhu čtenářů?

První knížka má název „Moje Free Prázky“ a vyšla knižně v loňském roce po prázdninách. Nyní se připravuje její druhé upravené vydání a předpokládám, že bude vydána i jako e-kniha. Druhou knížkou napsanou pod pseudonymem, je knížka „Prázdninový deníček mažoretky Janies„, která vyšla knižně vloni na podzim a letos na jaře jako e-kniha. Třetí knížka byly pohádky pro děti a to Šeráček a Keprníček, které vyšly knižně na vánoce a které ilustrovaly samy děti. Mimochodem pohádky byly ihned rozebrány a nyní se jedná ohledně dotisku. Poslední knihou o ženách, napsanou opět pod pseudonymem už vloni, je tří generační román „Profesorka„, který čeká v korektuře na knižní vydání a možná, že se dočká vydání i v e-knihách. Uvidíme.

Aktuálně se o přízeň čtenářů pere Prázdninový deníček mažoretky Janies. Co byste o ní čtenářům prozradil?

Je to knížka, která je také psaná na základě challenge. Když jsem napsal knížku pro kluky, tak prý mohu napsat knížku i pro dívky. Zkusil jsem to a i když to nebylo ze začátku bez problémů, je z toho zajímavé čtení.

Tohle téma je rozhodně zajímavé a dává pohled do pubertálního období děvčat. Je to jakési jejich zrcadlo.

Jak kniha vznikala? Odráží skutečný základ nebo je námět zcela vymyšlený?

V příbězích jsou spojeny do jedné dějové linky současné životy tří pubertálních dívek a jak už jsem uvedl, je to vlastně knížka o nich samotných, a řekněme, že je to knížka napsaná na přání jedné z nich.

Jaké máte na knihu dosavadní ohlasy?

Co se týká knižního vydání „Mažoretky“, tak jsem žádný nepříznivý ohlas nezaznamenal, spíše naopak.

Co píšete v současné době a jaké máte tvůrčí plány do budoucna?

Knížky píšu pro radost hlavně dětem a mládeži. Tady člověk hned ví na čem je. Nejsem ale typ, který musí psát a vydávat jednu knížku za druhou.

V současné době mě napadlo nové téma pohádek, tak uvidím, kdy se k tomu psaní dostanu a kdy dílo vznikne.

Kdy Vás „líbá múza“? Máte oblíbený čas nebo místo pro psaní?

Píšu, když jsem v pohodě, nemusím na nic myslet, jen na téma knížky a pak to jde vlastně skoro samo.

Nesleduji kdy mne co líbá, nebo co na mne sedne, ale kdy mám téma a chvilku pro psaní.

Jaké je vaše soukromé povolání?

V současné době se zabývám video produkcí, takže jsem stále v pohybu a když nejsem v pohybu, tak sedím ve střižně, nebo koukám na produkované videa. Psaní knížek je vlastně takový můj relax a jsem rád, že se moje knížky líbí.

Vybíráme za naší edice:

Jak člověk dokáže žít s pocitem viny? Jak se vyrovná s nešťastnou událostí, na kterou mu osud nedovolí zapomenout? Kde je hranice mezi vinou a nevinou? Novela Tikot nám připomene naši vlastní zranitelnost.



Jsi 262. čtenář tohoto článku. Děkujeme.


Nechceš zde reklamu napořád jen za 60 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup

sdílej:
Facebooktwittergoogle_pluspinterestlinkedintumblrmail

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.